Koně neboli lichokopytníci jsou savci. Jsou to rychlí a vytrvalí běžci, ve volné přírodě obývají především pouště a stepi. Pohybují se krokem, klusem nebo cvalem dále i „tryskem“ což je rychlý cval. Krok je čtyřdobý, klus dvoudobý a cval třídobý. Když cválají, při každém skoku mají na zlomek sekundy všechna čtyři kopyta ve vzduchu. Nejrychlejší dostihoví koně cválají na kratší vzdálenost rychlostí více než 75 km/h. Všechny původní druhy volně žijící mají kolmo stojící hřívu a tmavý úhořovitý pruh na hřbetě. Živí se trávou, ale za špatných podmínek žerou i listí a výhonky dřevin. Na rozdíl od přežvýkavců je jejich žaludek poměrně malý.

Doba rozmnožování není omezena na určité roční období. Boj o klisnu probíhá tak, že se honí, koušou a kopou. Poražený hřebec prchne. Doba březosti trvá asi 11 měsíců. Na svět přichází většinou jen jedno hříbě. Když se má hříbě narodit, vyhledává klisna samotu: rodí zpravidla v noci a bez cizí pomoci. Záhy po porodu vstává: hříbě potřebuje očistit od plodových obalů a vod – matka ho tedy olíže, tím mládě očistí a masáží rozproudí jeho krevní oběh. Hříbátko se zvedne do hodiny po porodu. Hříbě za den vypije 15-20 litrů mateřského mléka.

U koní je také doplňovací péče o tělo, přičemž se koně vzájemně škrábou zuby na krku a plecích. Zrak, sluch a čich jsou vyvinuty dobře. Zrak slouží koni pro dobrou orientaci: oči jsou posazeny tak, aby viděl do stran a z velké části i dozadu. Jediné místo kam nevidí je tedy přímo za ocasem. Koňské oči mají většinou temně hnědou barvu, setkáváme se však i s okem světlehnědým, šedomodrým, u světlých koní a u albínů je i oko červené či modré. Očima dokážou vyjádřit své pocity, hněvání, útok, spokojenost a strach. Ani uši nemají všichni koně stejné. Pohyblivé uši jsou pro koně též důležitým prostředkem k dorozumívání. Podle polohy uší lze soudit, v jaká náladě je kůň a k čemu se chystá. Pokud jsou uši vztyčené a otočené dopředu, tak se koně na něco soustředí a pečlivě poslouchá, když jsou uši svěšené do stran a povolené, znamená to, že kůň je unaven, smutný, nemocen či bdí. Uši přitisknuté k hlavě dozadu dávají najevo vztek a následný útok, ale bacha pokud koník má takto uši, ale hlavu a krk sklápí k zemi, vzdává se. Říká se, že koně dokážou slyšet i let čmeláka.

Další zajímavá informace je zjištění věku koně podle zubů. Zjistí se to podle stavu opotřebení a posazení chrupu koně. Čich – nejdůležitější smysl koní, zaznamenává pachy či vůně na vzdálenost několika desítek metrů. Pokud kůň může, snaží se pohybovat proti větru, aby mohl nasávat důležité pachové stopy, říká se že flamují. Čichem se orientuje ve tmě, v mlze a v hustém lese. Čich koně varuje před ohrožením a je pro orientaci koně i pro vzájemné dorozumívání nesmírně důležitý.
Kostra je mimořádně účelná, pevná a odolná. Skládá se z 252 kostí. Ocas, hustý svazek tvrdých a ostrých žíní slouží koni při skoku a cvalu jako „kormidlo“, v klidu k odhánění dotěrného hmyzu. Žíně rostou jako vlasy, ocas se prodlužuje a houstne.

Lidský život je třikrát delší než život koně. Osmnáctiletý člověk dosahuje dospělosti, osmnáctiletí kůň už se sklání ke stáří. Kůň se průměrně dožije 25-30 let. Jen ve výjimečných případech dosáhne i 40ti let.

Soužití ve stádě určuje dodnes jejich chování – koně jsou typicky společenská, stádová zvířata, svůj stádový pud dědí, je jim hluboce vrozen a nedá se ničím podstatně ovlivnit. Ochočení, tedy soužití s člověkem a zajištěný život v bezpečných stájích mnohé změnily (např. temperament koní), instinktivní chování však nikoli. K domestikaci (ochočení) došlo nejprve v Asii odchytem z volné přírody a množením, později i na evropském území. První písemné zmínky o koni, jako o běžném domácím a chovném zvířeti, se dochovaly v Mezopotámii z období kolem 3500 let př. n. l.

Jsou pro vás koně také zajímavá a výjimečná zvířata jako pro mne? Co si myslíte o volně žijících koních a koních v zajetí určená na sport a hobby? Já pozitivně hodnotím obě strany, protože koně využívám sama na sport.

 

Zikmundová Eliška – Střední zemědělská škola a Střední odborná škola Poděbrady

Logo_s_textem4