Dojírna nebo robot?

Dojící robot nebo dojírna? To je časté dilema mnoha chovatelů, kteří se rozhodují k modernizaci své stáje nebo vylepšení své stávající. Oba systémy mají své výhody a nevýhody. U dojíren je to v současné době otázka zajištění dostatečného počtu dojičů, kteří mají v rukou cely proces a kvalitu rutiny dojení. U dojících robotů tento problém částečně odpadá, ale zde je jedním z významných rozhodujících kritérií pořizovací cena, která není nejnižší, ale i velikost stáda. Existuje tu však ještě jedna možnost jak proces dojení částečně zautomatizovat.

Bijl a kol. (2007) porovnali ekonomiku nizozemských farem používajících dojící robot s konvenčními farmami. Kvůli vyšším nákladům na pořízení dojících robotů pak konvenční farmy vycházely ziskověji. Potřeba pracovní síly však byla na robotických farmách o 29% nižší, což vedlo k vyšší produkci mléka a vyššímu přijmu na pracovníka. Závěr z této studie je, že investice do dojících robotů umožňují farmám podojit více krav a produkovat více mléka s menší pracností.

K podobným výsledkům došli i na Univerzitě v Minnesotě (tab. 1). Stáda s dojícími roboty měla vyšší produkci mléka a hrubou marži, ale zároveň měla vyšší i náklady, což se následně promítlo v nižším čistém přijmu farmy.

Tab. č.1: Porovnání ziskovosti farem s dojírnou a dojícím robotem ($)

Robot Dojírna Rozdíl
Produkce mléka/kráva/rok 23 532 lb 21 528lb + 2004
Hrubá marže 4564 4254 + 310
Náklady na krmivo 2251 2206 + 45
Čistý příjem farmy (kráva/rok) 185 230 -45
Prodané mléko/zaměstnanci/rok 2 206 107 lb 1 542 874 lb. + 603 323

(zdroj: https://dairy-cattle.extension.org/dairy-robotic-milking-systems-what-are-the-economics/)

Rutina dojení – základ zdravého stáda a ziskové produkce

V každém systému dojení je správná rutina dojení velmi důležitý proces a jeden ze zásadních bodů nastává po sejmutí strukových násadců, kdy nastává kritický moment pro přenos patogenů otevřeným strukovým kanálkem. I malá prodleva může být rozhodující a zásadním momentem je včasné a řádné nanesení postdipu. Desinfekce struků po dojení je účinným postupem k prevenci přenosu nakažlivých mastitidních patogenů z krávy na krávu a částečná automatizace tohoto procesu může být účinným řešením. Automatizace procesu dojení sebou přináší i snížení pracovní doby a nákladů, aniž by se to nepříznivě projevilo na kvalitě mléka.

15 zásad správného dojení

 

Automatické dipování a mezioplach

Systém ADF milking po ukončení dojení krávy dá signál do individuálního řídícího systému a do strukového násadce je vstříknutý postdip o objemu přibližně 3ml. Jednotka je během jedné vteřiny sejmuta ze struků a poté probíhá 10-15s mezioplach, kdy se 6-10krát proplachuje střídavě studenou vodou a desinfekcí a na závěr se vyčistí stlačeným vzduchem. Celý cyklus trvá přibližně 30-40s. Každá jednotka má samostatný řídící systém, která distribuuje desinfekci, vodu nebo vzduch. Z celého dojení zabírá dipování po dojení asi 10% z celkové doby a pokud se celý proces zautomatizuje, dochází zde k úspoře času dojiče.

Zlepšení počtu somatických buněk i výskytu mastitid

Instalace ADF milking pozitivně ovlivnila počet somatických buněk v tanku, počet somatických buněk u jednotlivých dojnic i podíl dojnic, u kterých docházelo k postupnému zvyšování somatických buněk. První zlepšení se obvykle dostavuje nejdříve po 6 měsících po instalaci, a to hned ze dvou důvodů – prvním je určitý čas na zvykání dojnic i personálu na novou technologii a dalším je postupné léčení, zasušení nebo vyřazení chronicky infikovaných krav. Účinky zavedení technologie ADF milking byly zavedeny na farmách, kde prováděl postdip dojič po dojení i na farmách, kde se používalo sprejování. Výraznějšího zlepšení došlo u sprejování, protože je to obecně méně učinná forma ochrany struků po dojení.