Evropská a potažmo i česká legislativa staví před zemědělce a veterinární lékaře zabývající se péčí o hospodářská zvířata, v poslední době nemalé výzvy v podobě nekončící řady povinností, omezení a postihů v oblasti léčby hospodářských zvířat.
V tomto příspěvku se budu zabývat především novými nařízeními a s nimi souvisejícími povinnostmi v oblasti užívání a evidence veterinárních léčivých přípravků. Jedná se především o antibiotika, která se poslední dobou souborně s dalšími látkami nazývají antimikrobiky. Pro lepší orientaci budu však v textu i prezentaci používat původní termín „antibiotika“.
Antibiotika se právem řadí k nejvýznamnějším medicínským objevům 20. století a jejich použití vedlo k výraznému snížení úmrtnosti a následků infekčních onemocnění. To že antibiotika mají přece jen omezené použití se zjistilo velmi záhy po jejich uvedení do oběhu a to už ve 40-cátých letech 20.stol. V té době se totiž objevili první získané rezistence. Zřejmě vlivem ohromné celosvětové potřeby antibiotik především v humánní, ale také veterinární medicíně, se výskyt rezistencí zintenzivnil a dosahuje v současnosti hrozivých rozměrů a my co jsme z terénu zvyklí úzce spolupracovat s renomovanými laboratořemi víme, že se situace zhoršuje za poslední léta opravdu velmi rychle. A v seriózních lékařských kruzích se již velmi vážně diskutuje o tom, co bude v době postantibiotické a jak budeme přistupovat k léčení infekcí. Ale to není až tak úplně budoucnost, protože už i v současnosti se vyskytují jak u zvířat tak u lidí případy život ohrožujících infekcí vyvolaných bakteriemi s vícenásobnou rezistencí, které jsou jen obtížně léčitelné.
Jak se to týká veterinární medicíny?
Úplně stejně jako humánní, neboť rezistence si bakterie kódují geneticky a zvláštních útvarech zvaných plazmidy, které jsou volně v cytoplazmě bakteriální buňky a tyto útvary si mohou bakterie vzájemně předávat a šířit tak geny rezistence na další a další bakteriální druhy. Rezistence vzniklé u bakterií vyskytujících se u zvířat, se tedy mohou snadno dostat k bakteriím způsobujícím infekce lidí.
Vývoj nových účinných antibiotik je velmi omezený, neboť nastavené, hlavně administrativní povinnosti již na úrovni základního výzkumu způsobily, že farmaceutické společnosti by musely vynakládat velmi vysoké finanční částky na jejich výzkum a uvedení do praxe, jejichž návratnost je však otazníkem. Systém budovaný v dobré víře, už je tedy tak složitý, že brání pokroku a zlepšení situace v oblasti kterou měl právě řešit. Zcela 100% to platí pro malé a střední firmy a jak je vidět tak ani globální společnosti nepřichází s nějakými novinkami.
Kompletně nové antibiotikum bylo naposledy uvedeno na trh před cca 15 lety a dle odborné literatury to nevypadá, že by nás v dohledné době mělo potkat podobné „štěstí“.
Ze své praxe dobře vím, že multirezitentní kmeny bakterií se v chovech běžně vyskytují. Dále pozoruji, že v poslední době se hrozbou, díky rezistencím, stávají i bakterie které se dříve považovaly za relativně neškodné. Zpravidla to bývá častěji tam, kde se zootechnici a jiní pracovníci odvětví z různých důvodů vžívají do role veterinárního lékaře více, než je správné nebo dokonce povolené legislativou. To je pak také jeden z důvodů toho, proč dosavadní léčba selhává, podnik vykazuje špatné výsledky (typicky špatná hygienická kvalita mléka), vysoké náklady na léčiva a onemocnět mohou i pracovníci, u nichž je pak léčba stejně obtížná jako u zvířat.
Dovolte mi zde ocitovat jednoho kolegu, který je již opravdu v letech a celý dlouhý profesní život strávil v terénu u krav a ten říkal, že když přišel penicilín do veterinární medicíny, používala se koncentrace 5000 mj. na kilogram živé hmotnosti, když profesi na konci 90-tých let opouštěl podávalo se již běžně 20 000 mj. na kg. Dnes se již sice tyto jednotky nepoužívají, ale pokud bychom je přepočítaly jsme na 25-30 000 mj. na kg.
Všichni jistě chápou, že to nelze navyšovat do nekonečna, neboť se již pomalu dostáváme na hranici toxicity i pro samotný léčený organizmus. Jiný mladší kolega, mi zase ale říkal, že on provozuje praxi 25 let ve stejných chovech, antibiotika se snaží používat správně, dbá na jejich správnou indikaci a aplikaci a rezistence u „jeho“ bakterií se příliš nezhoršují.
Autor: MVDr. Petr Slavík, Ph.D.
foto: pixabay.com
www.agropress.cz
