Současná kůrovcová kalamita je odhadem největší za poslední staletí a zvládnout jí potrvá roky. Výskyt kůrovce nemá souvislosti jen s lesním hospodářstvím, ale jako součást životního prostředí zasahuje do celé krajiny. V naší krajině zaujímají dominantní prostředí pole v podobě rozsáhlých půdních ploch, která jsou v bezprostřední blízkosti lesů. To nabízí jedno z možných řešení při boji s kůrovcem a oslabováním lesů suchem.
Právě souvislé zemědělské plochy, nad kterýma vzniká teplý vzduch krajinu vysušuje. Díky evapotranspiraci přichází krajina o značné množství vody přeměněnou na vodní páru. Tento jev je nejvíce podporován vysokou teplotou povrchu půdy na polích, a obzvlášť na polích bez vegetace.
Určitým řešením by bylo více krajinných prvků v krajině, vodních ploch anebo plochy více pokryté vegetací, aby se voda neodpařovala a zůstávala v půdě.
Tyto souvislosti zatím nejsou nijak potvrzeny, snad i z obavy zjištěného výsledku, že by dnešní velké zemědělské plochy mohli mít podstatný vliv na vysychání lesů. Můžeme říci, že les a pole spolu fungují v jakési symbióze. Společné pro oba prvky je matečná hornina – nepropustná vrstva, tvořící podloží lesa i pole. Pokud se voda z povrchových vrstev nevsákne, jsou zdroje podzemní vody pod polem částečně dotovány lesem. To má své opodstatnění, pokud voda z dešťů v lese narazí na nepropustnou matečnou horninu a začne se rozpínat do šířky, tj. „rozlévá“ se do pole, odkud se odpaří. V konečném výsledku má pak les daleko menší zdroje vody a to má dopad na celkový zdravotní stav lesního porostu a může ho značně oslabovat.
www.agropress.cz
