Co je dobré vědět o robotickém dojení? 5.část: Ekonomika robotického dojení

Ekonomika robotického dojení

Rozsah uplatnění dojících robotů bude samozřejmě záviset na jejich ekonomické efektivnosti,  která závisí na řadě faktorů při zavedení dojících robotů, provozních nákladech i na úrovni řízení stáda. Rozhodující jsou změny nákladů a tržeb na jeden robot nebo pracovníka. Ekonomické souvislosti  na základě několika studií shrnuli Salfer a kol. (2019):

• Úspora lidské práce při zavedení AMS se pohybuje v rozmezí od 20 do 50 %.
• Při zavedení AMS došlo ke zvýšení režijních nákladů a odpisů investic. Přímé náklady na krávu a rok se ale zvýšily jen nevýznamně.
• Při AMS je vyšší roční výroba tržního mléka na 1 pracovníka.
• Ekonomicky výhodnější je co největší množství nadojeného mléka na jednu krávu, resp. robot, namísto zvýšení počtu krav na robota.
• Návratnost investice do AMS souvisí s uspořádáním stáje, které významně ovlivňuje výrobu mléka na 1 robot, provozní náklady chovu.
• Návratnost investice do AMS závisí na provozní životnosti robotů, která by měla být alespoň 10 až 13 let v závislosti na produkci mléka na 1 robot, resp. obslouženou krávu a vynaložených pracovních nákladech.
• Opodstatněnost investice do AMS roste s nedostatkem pracovních sil a zdražováním práce.

Dojící roboty, nebo dojírna?

Z dosavadních informací nelze jednoznačně vyvodit, že jsou dojící roboty optimálním řešením pro všechna stáda ve všech výrobních podmínkách, protože efektivnost jejich uplatnění je podmíněna řadou provozních a ekonomických souvislostí.

Porovnání ekonomických výsledků 63 farem s AMS a 337 farem s CMS  se srovnatelným počtem krav, výměrou obdělávané zem. půdy a množstvím mléčné kvóty v Nizozemsku publikovali Steeneveld a kol. (2012). Farmy s AMS měly průkazně vyšší odpisy investičního majetku oproti farmám s dojírnou (CMS),  v celkových pracovních nákladech a čistém ročním příjmu se již ale významně nelišily.

Velkým otazníkem je zejména uplatnění dojících robotů ve velkých stádech, kde jejich přínos oproti menším rodinným farmám není jednoznačný. Touto otázkou se mj. zabývali Salfer a Trannel (2016),  kteří shrnuli výsledky z několika  studií uskutečněných ve Spojených stádech. Podle autorů  bylo v Severní Americe v roce 2014 již cca 1000 farem s celkovým počtem 2500 dojících robotů, tj. v průměru 2,5 robotu na 1 farmě (při nejčastějším počtu 2 nebo 3 roboty). Studie se zabývaly vyhodnocením různých aspektů robotického dojení i porovnáním výsledků farem s AMS a CMS. Autoři shrnuli zjištěné výsledky následovně:

• Použití AMS je vhodné pro stáda o velikosti 60 až 240 krav, za určitých okolností a zpravidla již s řízeným pohybem zvířat pro max. 300 až 400 krav.
• Vhodnější jsou 2-3 roboty v kotci.
• AMS snížil potřebu pracovní doby dojičů/obsluhy v průměru o 29 % (12 až 75 %).
• Větší efektivita investice do AMS byla při výstavbě nové stáje a pořízení dalších stájových technologií.
• Vyšší míra brakování krav u AMS.
• Průměrná produktivita práce:

75 krav na dojiče / hod. u konvenčních dojíren

200 krav na obsluhujícího pracovníka / hod. u kruhové robotické dojírny 40 míst.

• U AMS byla vyšší incidence subklinických mastitid než u CMS.
• Ve většině publikovaných studií se stav zdraví vemene zhoršil po zavedení AMS (zvýšení průměru PSB na 250 tis.) U AMS větší podíl netržního mléka.
• U AMS je omezená možnost použití fixačních žlabových zábran (headlocks).
• U dojíren i robotických je vyšší efektivnost krmné dávky.
• Návratnost investice 3-5 let u CMS, 6 – 15 let u AMS.
• Ziskovost výroby mléka je nižší u AMS než u konvenčních dojíren (3-5 % vs. 6 -10 %) zejména z důvodu větších odpisů a nákladů na servis.

Z rozsáhlé studie, v níž Salfer a kol. (2017) z univerzity v Minnesotě na základě reálných údajů simulovali ekonomické výsledky farem o velikosti 120, 240 a 1500 kra, vyplynuly následující závěry:

• Zvýšení dojivosti o 2,27 kg M na krávu a den u AMS oproti CMS při dojení 2x denně.
• Snížení dojivosti o 0,91 kg M na krávu a den u AMS oproti dojení v CMS 3x denně.
• U menších farem (120 a 240 krav) se snížily pracovní náklady na dojení a zvýšila dojivost v důsledku větší frekvence dojení.
• U stád 1 500 krav byla dojivost vždy vyšší u CMS.
• Větší využití investičního kapitálu u AMS ve stádech 120 a 240 krav oproti CMS (využití CMS jen 4 h/den, tj. 17 % max. kapacity u 120 krav a 8 h/d (dojení 2x denně), resp. 12 h/d (3x) u 240 krav ve stádě).
• Čistý roční zisk byl u stád 120 a 140 krav vyšší u AMS., ale u stád 1 500 krav byl vyšší u CMS.

 

Závěr

Z doposud publikovaných výsledků vyplývá, že robotické dojení krav má stále svá pro a proti. Jednoznačné již ale je to, že snižuje potřebu těžké lidské práce a je ekonomicky opodstatněným řešením u menších stád krav. U menších rodinných farem umožňuje využití AMS zvýšení počtu chovaných krav a perspektivní udržitelnost chovu. To je podmíněno také uplatněním dalších automatizovaných systémů stájových zařízení, např. krmení a odklizu kejdy.  Vždy ale vyžaduje vysokou úroveň managementu stáda. Tu je možné zlepšit pomocí propracovaných postupů při komplexním vyhodnocení všech zaznamenávaných údajů. Většina dosavadních provozních studií  a ekonomických simulací zatím ukazuje, že robotické dojení je méně rentabilní než využití konvenčních dojíren. To platí zejména u větších stád, kde se jako perspektivní více jeví robotické dojírny s plnou, nebo částečnou automatizací jednotlivých úkonů. Je ale nutné vzít v úvahu, že cena práce se bude nadále zvyšovat, stejně jako funkčnost nově vyvinutých technologií, jejichž cena se může naopak snižovat. Lepší životní styl farmářů a uplatnění „chytrých technologií“ jistě přispěje i k zájmu mladých lidí pracovat v živočišné výrobě.

 

Nejdůležitější literární zdroje:

Deming, J. A., Bergeron, R., Leslie, K. E.  and DeVries, T. J. (2013). Associations of cow-level factors, frequency of feed delivery, and standing and lying behaviour of dairy cows milked in an automatic system. Can. J. Anim. Sci. 93:427–433.

King, M. T. M.  and DeVries, T. J. (2018) Graduate Student Literature Review: Detecting health disorders using data from automatic milking systems and associated technologies. J. Dairy Sci. 101:8605–8614.

Salfer, J.A., Minegishi, K., Lazarus, W. , Berning, E.  and Endres, M.I. (2017). Finances and returns for robotic dairies. J. Dairy Sci. 100:7739–7749.

Salfer, J.A., Endres, M.I., Lazarus, W. , Minegishi, K. and Berning, E. (2019). Dairy Robotic Milking Systems – What are the Economics? DAIReXNET (extension.org), August 16, 2019 BY DAIRY-CATTLE.

Siewert, j.M., Salfer, J.A. and Endres, M.I. (2018). Factors associated with productivity on automatic milking system dairy farms in the Upper Midwest United States. J. Dairy Sci. 101:8327–8334.

Steeneveld , W., Tauer, L. W., Hogeveen , H. and Oude Lansink, A. G. J. M. (2012). Comparing technical efficiency of farms with an automatic milking system and a conventional milking system.  J. Dairy Sci. 95:7391–7398.

Tremblay M., Hess J.P., Christenson B.M., McIntyre K.K., Simink B., van der Kemp A.J., de Jong L.G., Döprer D. (2016). Factors associated with increased milk production for automatic milking systems. J. Dairy Sci. 99:3824-3837.

Ostatní zdroje jsou k dispozici u autorů článku.

Článek vznikl za podpory řešení projektu č. FV40316 – Vývoj komplexu modulárního systému robotizovaného dojení za současného hodnocení parametrů chovu aplikací metod umělé inteligence.

 

Autoři:

doc. Ing. Mojmír Vacek, CSc. a Ing. Luboš Smutný, Ph.D.,

Zemědělská fakulta, Jihočeská univerzita v Č. Budějovicích

Foto: https://heimshillcrest.com/robotic-milkers-pros-cons/