Redakce AGROPRESS.cz sleduje dění kolem příprav letošního ročníku Národního Holštýnského šampionátu, který se uskuteční 6. – 7. 10. 2022 v Lysé nad Labem a oslovili jsme pana předsedu Svazu chovatelů holštýnského skotu Ing. Josefa Diviše.
Pane předsedo, již brzy proběhne další ročník Národního Holštýnského šampionátu v Lysé nad Labem. Řekněte, jaký Vy máte vztah k tomuto šampionátu?
„Pro mě jsou tyto výstavy prezentací práce a úsilí chovatelů, která je nemalé a je potřeba to prezentovat veřejnosti. Vždy, když jsme byli v zahraničí na výstavách, tak mě fascinoval zájem chovatelů a vystavovatelů zvířat, jak to všechno prožívali. U nás, v České republice, je to bohužel tak, že v těch větších podnicích k tomu vystavovatelství není až takový vztah. Je to jenom u vybraných chovů, které se tím zabývají, mají na to čas a jsou schopní to prezentovat. Dlouhou dobu já, jako předseda revizní komise, jsem se vždycky snažil, abychom se na tom také podíleli. A i když na to není vždycky dostatek času, tak se ten čas na to prostě najít musí.“
Šampionát se pořádá jak pro odbornou, tak pro laickou veřejnost. Co je potřeba, aby si z toho odnesli? Aby to neskončilo tím, že jenom přijdou, podívají se na zvířata a uvidí, jak se vodí…
„Samozřejmě pak vidí i zacházení se zvířaty. Že to není tak, jak se nám snaží vnutit různí aktivisté, jak se ke zvířatům špatně chováme a jak je v chovech se zvířaty zacházeno špatně. To je vždy otázka individuality chovatele a jak nasměruje své zaměstnance. Otázka je, abychom prezentovali veřejnosti, že to děláme dobře. Česká republika patří mezí 10 nejlepších chovatelů v rámci světa z hlediska výše užitkovosti, takže se nemáme, za co stydět.“
Vždy je vyvrcholením šampionátu vyhlášení šampionky. Co to pak znamená jak pro zvíře, tak i pro chovatele?
„Kdyby to bylo v zahraničí, tak je to obrovský finanční bonus, ať už prodejem potomků toho zvířete, nebo to zvíře dostane vysokou hodnotu. U nás to bohužel tak není. U nás je to prostě jenom hodně práce a pak možná taky některé chovy prodávají víc zvířat. Má to vliv na to, že jsou obecně známí, a mohou si říct o něco vyšší cenu za ty zvířata, která jsou geneticky opravdu na úrovni. Ale zase není to tak, že si můžou říct dvojnásobek, to od nich zase nikdo nekoupí. Takže si můžou říct o nějaké procento více, a to je tak asi všechno.“
A čím myslíte, že je daný rozdíl oproti zahraničí?
„V zahraničí jsou tři směry – mléko, maso a výstavnictví. To u nás takhle nefunguje. A exteriérová zvířata se u nás neprodají za takové peníze jako v zahraničí. Ale může se stát, že se do zahraničí něco prodá.“
Je v České republice sledováno dosažení toho, aby měl chovatel z toho něco víc, než dobrý pocit za odvedenou skvělou práci?
„Když děláte obchod, tak musíte mít toho, kdo prodává a toho, kdo kupuje. A ten, kdo kupuje, tak tady u nás úplně není. Ale taky upřímně řečeno, šlechtíme hlavně na to, abychom měli dostatek mléka, dostatečné složky. A to je pak hlavní přínos peněz pro každou farmu.“
Děkujeme Vám za rozhovor a přejeme úspěšný letošní ročník šampionátu.
Text: Maria Davydova
www.agropress.cz
