Úspěšné zvládnutí zaprahnutí spojené s obdobím stání na sucho znamená úspěšný start nové laktace. Velmi důležité je dodržet období klidu v délce 50-60 dní, což má souvislost s regenerací žlázových buněk a obnovení sekreční kapacity mléčné žlázy. Ta probíhá ve třech fázích:
-
Ukončení sekrece a odumření opotřebovaných buněk – 14 dní
-
Regenerace a obnova buněk – 32 dní
-
Tvorba kolostra a dokončení obnovy buněk – 14 dní
Jakékoliv zkracování této doby má za následek snížení počtu sekrečních buněk a produkce mléka po porodu tak bude nižší.
Samotné zaprahování se nejčastěji provádí těmito způsoby:
1) Metoda razantního zaprahnutí
Patří mezi nejrozšířenější, provozně nejjednodušší metody, ovšem lze použít jen u zdravých vemen. Podstata je v jednorázovém vysazení dojení spojenou s medikamentní ochranou vemene před zánětem. Poslední dojení musí být zvlášť důkladné spojené s důkladnou dezinfekcí struků. První 3-4 dny dochází k otoku vemene, ve kterém je vyšší tlak, než je tlak krve. Buňky tvořící mléko přestanou být vyživovány a dochází tak k ukončení laktace. Pokud dojnice prodělala během laktace mastitidu, případně má vyšší počet somatických buněk, je doporučeno použití antibiotických přípravků určených pro suchostojné dojnice (DS preparáty).
2) Metoda postupného zaprahování
Princip spočívá v postupné přípravě, nejpozději týden před plánovaným zaprahnutím. Zdravé krávy se dojí 2-3 dny pouze 1x denně. Třetí den se provede důkladné vydojení a struky se desinfikují. K obnově mléčné žlázy dochází o něco později než u razantního zaprahnutí, jelikož je tato metoda spojena s otokem vemene trvající 5-8 dní. U dojnic s užitkovostí 10-20 litrů na konci laktace je doporučeno před plánovaným termínem zaprahnutí snížit jadrná, šťavnatá krmiva a vodu a počet dojení na 1x denně. V praxi je ovšem toto obtížně realizovatelné ať už z pohledu welfare, kdy by zvířata měla mít neustálý přístup k vodě či míchání speciální krmné dávky pro malou skupinku krav.
Nelaktující mléčná žláza je velmi citlivá na infekce z vnějšího prostředí a to zejména v první a poslední třetině období stání na sucho. Ve zdravém zasušeném struku se během prvního týdne vytvoří keratinová zátka voskovité konzistence, která brání vstupu bakterií. Ovšem ne vždy se správně a včas vytvoří. Ve vemeni se ještě 2-3 dny po ukončení laktace tvoří mléko, pod jehož tlakem se strukový kanálek otevírá a vzniká tak prostor pro vstup infekce. V tomto období vzniká 25-30 % všech infekcí, které se mohou projevit až po otelení jako klinické a subklinické mastitidy, což může následně znamenat finanční ztrátu pro chovatele ve výši až 5000 Kč na jednu mastitidu.
Při zasušení je proto nutné dodržovat následující pravidla:
-
Důsledné vyhledání nemocných krav a krav s vysokým počtem somatických buněk – tyto plemenice by se měly nejdříve vyléčit a až potom zasušit,
-
při posledním dojení před zasušením určit PSB, PSB do 200 tis. – použít pouze neantibiotické přípravky (špunt), které vytvoří fyzikální bariéru před průnikem bakterií strukovým kanálkem do vemene po celou dobu stání na sucho, PSB nad 200 tis. – použít antibiotika + špunt, lze použít rozdílné ošetření jednotlivých čtvrtí u jednoho zvířete,
-
nemělo by se zasušovat až při minimálním množství mléka, protože ATB nemají potřebný „nosič“, a tím se nedostanou do celého vemene a neposkytují potřebnou ochranu v době zasušení,
-
u vysokoužitkových dojnic je potřeba postupně snížit produkci,
-
vhodné a kvalitní krmení v době stání na sucho,
-
suchá a kvalitní podestýlka.
Ať už použijeme jakoukoliv metodu zaprahnutí, výsledkem by měl být nižší počet somatických buněk po otelení oproti počtu před zaprahnutím a samozřejmě co nejnižší počet zánětů v prvním měsíci laktace. Zvýšenou pozornost je nutné věnovat kravám s počtem somatických buněk více než 200 000, případně s potvrzenou mastitidou, kde je nutné použití intrammamárních antibiotik. Jelikož není mléčná žláza zatěžována mléčnou produkcí, má daleko lepší schopnosti hojení a je tedy nejvhodnější doba k léčení.
Ing. Marcela Otrubová
www.agropress.cz
