Podobně jako všechna ostatní hospodářská zvířata, i včely mohou trpět různými nemocemi. U včel je situace o to složitější, že spousta z nich jde léčit jen částečně nebo vůbec. Problémem je nalezení vhodných léčiv a jejich aplikace do včelstva. Nemocí a parazitů postihujících včely existuje celá řada, ovšem mezi nejvýznamnější patří mor včelího plodu a varroáza.
Mor včelího plodu
Patří mezi velmi závažné onemocnění včelích larev způsobené bakterií Paenibacillus larvae larvae. Včelí plod se nakazí potravou, ve které jsou spory obsaženy. V žaludku se rychle množí a vznikající toxické enzymy „rozpouštějící“ tělní buňky larvy. Po zavíčkování larva hyne na celkovou sepsi. Postupně vysychá a mění se v hnědočerný příšvar, který se včely snaží odstranit a infekci tak roznášejí v úle dál.
Dospělé včely jsou proti nákaze odolné, ale spory si v jejich těle zachovají životaschopnost a jsou dál šířeny výkaly.
Včelař si napadení všimne až po zavíčkování plodu, kdy jsou nakažená víčka tmavá, propadlá a napadený plod páchne po klihu. Nemoc má pozvolný průběh a plně se projeví až další rok po napadení. Včelstvo je postupně oslabováno a do 4 let dochází k úhynu. Potvrzení nemoci lze stanovit pouze odbornou laboratorní diagnostikou.
Opatření po diagnostikování onemocnění probíhá podobně jako u jiné nakažlivé nemoci pomocí statní veterinární správy ve spolupráci s obecním úřadem:
- Vymezí se ohnisko a ochranné pásmo, v němž se prohlídnou všechna včelstva,
- nařídí se zákaz veškerých přesunů včelstev,
- likvidace nakaženého včelstva – spálí se celý úl včetně mrtvých včel a veškerého nářadí, které přišly se včelami do styku. Nehořlavé pomůcky se desinfikují.
Mor včelího plodu je způsobený nedostatečnou péčí o úly. U divokých včel se prakticky nevyskytuje.
V české republice se jeho výskyt počítá na desetiny procenta díky takto radikálním řešením při diagnostikování.
Varroáza
Původce této nemoci je roztoč Varroa destructor (kleštík včelí) velký asi 2 mm. Patří do stejného řádu jako klíště a je to v podstatě takové „včelí klíště“. Původně parazitoval na včele indické v jihovýchodní Asii a odtud se v 60. letech velmi rychle rozšířil na včelu medonosnou a všechny ostatní kontinenty.
Jde zjistit pouze přítomností samiček v zimní měli nebo spadu laboratorní diagnostikou povinně prováděnou v zimě. Samička roztoče vniká do plodové buňky těsně před zavíčkováním. V plodové buňce probíhá celý vývoj. Živí se hemolymfou kukly tak, aby nedošlo k jejímu ohrožení na životě, protože kdyby se nevylíhla, usmrtilo by to i roztoče. Samička naklade vajíčka v horní třetině buňky, ze kterých se pak líhnou další roztoči. Zároveň zde dochází k páření. Při líhnutí včel buňku opouští 2-6 oplodněných samiček.
Vylíhnuté včely se následkem napadení líhnou s nedokonale vyvinutými křídly nebo zakrnělými nožkami.
Včely ho přenášejí na svém těle tak, že zalétnou do jiného včelstva a roztoč tam zůstane. K léčbě varroázy existuje několik léčiv ať už volně dostupných či na veterinární předpis.
U volně dostupných léčiv je účinná látka kyselina mravenčí a thymol v podobě kontaktních pásků či odparu.
Přesný princip působení kyseliny mravenčí na roztoče není dosud přesně znám. Jedna z variant je, že kyselina mravenčí poleptá sací ústrojí roztočů a ty se pak nemohou živit. Další možný účinek je v poškozování buněčných membrán roztoče a jeho následné zahubení. Kyselina účinně působí i na roztoče v zavíčkovaném plodu. Nebezpečí je pouze v příliš vysoké koncentraci par této kyseliny v úle, která může způsobit ztráty matek nebo poškození plodu.
V ČR je varroáza zařazena mezi nebezpečné nákazy, a proto je pro včelaře nařízená povinná preventivní léčba v podzimním období z důvodů co možná největší minimalizace populace roztoče pro další rok. Pokud by totiž poškodil vývoj zimních včel, nejspíše by se včelstvo nedožilo jara.
Další onemocnění
Nosematóza
Toto onemocnění postihuje zažívací trakt včel a způsobuje ho Nosema apis (hmyzomorka včelí) nebo Nosema ceranae, které se množí v žaludku včel. Takto napadené včely nedokáží strávit potravu a díky průjmu kálí v úlu. Výkaly pak lákají další včely, jelikož obsahují hodně sladiny a mimo jiné i spory původců této nemoci. Vyskytuje se převážně na jaře, protože hmyzomorka nemá ráda vysoké teploty a v létě často zmizí. Jako podpůrná léčba se používá odpar kyseliny mravenčí.
Zvápenatění včelího plodu
Jak název napovídá toto houbovité onemocněné napadá včelí plod a projevuje se mumifikací larev. Ty se nakazí potravou, kterou dostávají. Houba je usídlená ve střevech, kde spotřebovává potravu a larva následně úplně vyhladoví. Poté jí houba celou proroste až zcela „zvápenatí“. Spory této houby přežívají až 15 let. Účinnou látkou proti sporám jsou opět výpary kyseliny mravenčí.
Zavíječ voskový
Zavíječ voskový neboli motýlice se v úlu živí včelím voskem a zbytky kukel. Včelstvu škodí především jejich larvy, které vyžírají plásty se zásobami. Včelám samotným příliš nevadí a poměrně rychle se zavíječe zbavují. Problém způsobuje při skladování rezervních plástů, kdy je larvy dokáží úplně zničit. Zavíječ nemá rád průvan a jeho vývoj neprobíhá pod 9 °C. Toto lze využít při skladování plástů tak, aby mezi nimi mohl proudit vzduch, případně v chladném skladu.
Marcela Otrubová
Foto: Lucie Rysová
www.agropress.cz
