Chov přeštických prasat v Mladoticích je největší chov prasat tohoto plemene v České republice. O záchraně plemene a jeho uplatnění v současné době jsme si povídali se zootechnikem Jaroslavem Bejdou, bez kterého by mladotický chov nebyl tam kde je. K mladotickým prasatům se dostal už během praxe na střední zemědělské škole v Rakovníku, po maturitě už tu zůstal na stálo a chov přeštických prasat vede úspěšně doteď.
V současnosti je v přeštické populaci 10 genealogických pokrevních linií a 2 linie jsou zamrazené v rámci genové rezervy. Některé linie už najdeme pouze v Mladoticích a pokud by se nějaká ztratila, už by se jen obtížně hledala. Linie se mezi sebou vzájemně připařují a selata dědí jméno po otci.
V 70.-90 letech minulého století se přeštická prasata chovala v každém chovu v okolí a linií bylo kolem 50. S tím jak chovy postupně mizely, mizely i linie a v roce 2004 jich zbylo pouhých 4-5. Inseminační stanice přestaly držet plemenné kance o které nebyl zájem. V době zhruba před dvanácti lety v Mladoticích chovali ještě plemeno landrase a dělali se kříženky F1 – na přeštickou prasnici se připouštěl kanec plemene landrase.
Dle pana Bejdy se toto spojení velmi osvědčilo – po přeštické prasnici získali sviňky mléčnost a mateřský pud a po landrase bílou barvu, případně s našedlými nebo namodralými odznaky a rámec těla.
Dvě nežijící linie čekají na „oživení“
V genobance se nacházejí zamrazené inseminační dávky dvou již nežijících linií, které se v brzké době dočkají rozmrazení a pokusí se získat alespoň jednoho kanečka. Přesto, že se u prasat běžně dělá inseminace čerstvým spermatem, inseminace mraženým spermatem je daleko obtížnější s podstatně nižší úspěšností. Jedním z problémů je, že je kančí sperma velmi obtížně mrazitelné. Někteří kanci nejdou mrazit vůbec, protože po rozmrazení mají velmi malou pohyblivost. Dobrá pohyblivost po rozmrazení se pohybuje kolem 35-40%. Z toho důvodu se inseminace mrazeným spermatem nemůže dělat klasicky, ale speciální metodou intrauterinní inseminace, kde se zavádí inseminační dávka až do děložních rohů a je k tomu třeba speciálně vyškolený pracovník.
Jde o velmi náročný proces s minimem pokusů, protože inseminační dávky nejsou zamražené v tak velkém množství. V Mladoticích mají za sebou již dva úspěšné pokusy s živě narozenými selaty linií, které byly dlouho zamražené, ale dosud žijí.
Prasnice musí být zachycená v přesné době říje, což je téměř před koncem, kdy už jsou vajíčka téměř připravená na oplodnění. Rozmrazené spermie nejsou schopny dlouho někam putovat a musí se okamžitě dostat k vajíčku, které je ihned schopné oplodnění. Velmi dobře tuto metodu umí ve Výzkumném ústavu živočišné výroby, v.v.i. s pracovištěm v Kostelci nad Orlicí se kterým v Mladoticích spolupracují a společně se podílejí na udržení genofondu přeštických prasat.
Záchrana doslova za pět minut dvanáct
Kritickým se stal rok 2010, kdy se díky malé výkupní ceně musel celý chov velmi omezit a zůstal pouze přeštický chov s 50-ti prasnicemi, 50 F1 kříženek na produkci výkrmových prasat a 30 prasnic plemene landrase. V té době chov prasat vytvářel podniku ztrátu 3 miliony korun ročně. Doslova za pět dvanáct navštívili farmu dva pánové, díky kterým se chov prasat v Mladoticích daří držet až doteď. A nebyl to nikdo jiný než Jan Stibal společně s pražským řezníkem Františkem Kšánou. Otec pana Kšány, rovněž řezník, vždy přeštické prase hanil, kvůli vysoké tučnosti avšak František Kšána příběh původního českého prasete zaujal natolik, že si jedno poražené prase odvezl a dal ho k dispozici kuchařům, kterým dodával maso, kteří z něj byli nadšení. A tak se zrodil počátek úspěšné spolupráce a v podstatě záchrana přeštického prasete. Časem František Kšána se společníky založili firmu Amaso CZ a síť restaurací Ambiente do kterých mladotický chov dodává přeštická prasata, v současné době v počtu 25-30 prasat týdně. Ty se porážejí na nedaleké porážce na Žihelském statku.
Moderní šlechtění není žádoucí
Plemeno přeštického prasete je uzavřená populace, u které je jasně daný chovný cíl, kterým není zvyšování užitkovosti, přírůstku nebo počtu selat jako u moderních plemen. Prasnice by měla mít kolem 12 živě narozených selat a 10 odchovaných ve 2,2-2,3 vrzích za rok. Přírůstek by měl být kolem 560-580g/denně. Je nežádoucí ho zvyšovat a toto vše jde proti trendu současného šlechtění. I proto jsou náklady na chov několikanásobně vyšší. Mezi liniemi není žádný rozdíl v užitkovosti. Každé prase je složeno z několika linií, které se vzájemně pouští na sebe tak, aby se do třetí generace nepotkali linie stejné. Prasnice odchová do roka kolem 22-25 selat a délka výkrmu je téměř dvojnásobná, aby se zabránilo nadměrnému ztučnění. Porážkové hmotnosti dosahují v 6-7 měsících. Klasickou krmnou směs toto plemeno neumí využít, proto je nutné použít krmné směsi s větším množstvím vlákniny. Energickou směs by tato prasata nebyla schopna správně využít a ukládali by ji do tuku.
„Aby mohl chov přeštického prasete fungovat, musí mít koncového odběratele, který je ochotný za kvalitní vepřové maso zaplatit. Maso přeštického prasete je jemně prorostlé vnitrosvalovým tukem a bourá se úplně jinak než maso z moderních plemen tak, aby bylo atraktivní pro zákazníka“ říká závěrem Jaroslav Bejda.
Text: Ing. Marcela Otrubová
Foto: redakce
www.agropress.cz
