Tradice svatomartinské husy má své kořeny v hluboké minulosti a je obestřena řadou legend a historických souvislostí. Vznik této tradice je často připisován Německu, kde již v době Karla Velikého, tedy v 8. až 9. století, bylo zvykem, že den sv. Martina (11. listopadu) sloužil jako podzimní termín pro odvádění úroků a robotních dávek vrchnosti, přičemž mezi odváděnými dary nechyběly právě dobře vykrmené husy.
Jedna z legend vysvětluje konzumaci husího masa příběhem o sv. Martinovi z Tours, který se měl z vrozené skromnosti ukrýt před poctou stát se biskupem. Úkryt našel v husinci, ale husy ho svým kejháním prozradily. Trestem pro husy bylo, že skončily na pekáči. Další varianta legendy říká, že husy rušily Martinovo kázání a tím si samy vykoledovaly svůj osud na sváteční tabuli.
V českých zemích je tradice martinské husy doložena již v 15. století, kdy se husy objevovaly v koledách a byly součástí řádů řeznických cechů. V 16. a 17. století se pojídání husí stalo populárním motivem v literatuře a bylo také předmětem kritiky ze strany reformačních kazatelů, kteří brojili proti přílišnému hodování.
Další zajímavostí spojenou s touto tradicí je její spojitost s ukončením zemědělského roku a začátkem adventního půstu, který v minulosti trval šest týdnů. Svatomartinská hostina tak představovala poslední příležitost k hodování před obdobím střídmosti. V některých regionech byly husy dokonce odváděny vrchnosti jako součást povinných dávek, což svědčí o jejich hospodářském významu.
Dnes je svatomartinská husa pevnou součástí podzimních oslav v mnoha evropských zemích a symbolizuje jak historické tradice, tak chuťové požitky spojené s končícím podzimem.
foto: pixabay.com
Česká husa
www.agropress.cz
